8 předsudků, které musíte nechat plavat, pokud zvažujete polyamorii

8 předsudků, které musíte nechat plavat, pokud zvažujete polyamorii

1. Zamilovanost do někoho nového je důkaz toho, že vám ve stávajícím vztahu něco chybí

Pokud se zamilujete mimo svoje partnerství, nebo dokonce navážete paralelní vztah, bývá to vnímáno jako popření vztahu původního. Sex s někým jiným, může být dostatečným důvodem k rozchodu. Panuje představa, že naše polovička nám musí “stačit” a pokud se poohlížíme jinde, je zákonitě něco špatně. Jestli to ale myslíte vážně s polyamorií – tedy vědomým navazování více vztahů naráz při všeobecném souhlasu všech zapojených – s tímto předsudkem se rozlučte.
Je nefér předhazovat stálému partnerovi nedokonalost, jenom protože vás zrovna okouzlil někdo jiný. Stejně tak nejde vznikající vztah vnímat jen jako záplatu na vztah už existující. Milujete víc lidí najednou, smiřte se s tím. Je to spíš vaše nastavení než vina stálých nebo “přicházejících” partnerů. Nemusíte být nutně oběť ničího svádění ani zanedbávání.
Pokud patříte do páru, který se rozhodl svůj vztah “otevřít” nebo jste třeba singlepoly, máte k tomu určitě svoje důvody a některé z nich mohou být i velmi praktického rázu. Že nám ve vztazích něco chybí nebo přebývá, je úplně normální a přítomnost dalšího člověka opravdu může leccos vyřešit. To ale neznamená, že bychom ho měli posuzovat především podle jeho “funkce”. Někdy může být praktická monogamie, někdy polyamorie. Ale ve skutečnosti nikdy nemilujeme úplně prakticky a účelově, ne?

3. Zatloukat, zatloukat, zatloukat

Tato poučka je okřídleným moudrem, které odkázal nastupujícím generacím Miroslav Plzák a týká se přiznání k nevěře. Nemluvit s monogamním partnerem nebo partnerkou o nevěře, je podle něj klíčové. Polyamorie jde samozřejmě úplně proti této tendenci, protože je možná jen tehdy, pokud váš stávající partner dá k dalším vztahům souhlas. Teoreticky byste se tedy nikdy neměli dostat do situace, kdy se poníženě doznáváte k něčemu, co se za žádných okolností nemělo stát.
Na druhou stranu nejde vždy dát dopředu souhlas ke všemu. Není možné se ptát před každým rande, párty nebo náhodným setkáním. Milostná vzplanutí, stejně jako samotné milování, přichází spontánně a vaši partneři nemohou posvěcovat každý pohyb vaší ruky. Ještě daleko složitější než sex, může být dopředu konzultovat vaše emoční napojení nebo zamilovanost. Nezatloukejte, nechte druhého zeptat se na cokoli potřebuje a snažte se zachovat chladnou hlavu.
Ačkoli není dobré tajit celé vztahy nebo schůzky s jinými milenci, možná nemusíte partnerům vyprávět každý detail nebo “ty druhé” neustále zmiňovat. Pokud se cítíte v úzkých, snažte se najít vhodný, klidný čas pro sdělení nových informací. Ujistěte se, že projevujete lásku všem svým partnerům. Nemluvte o “těch druhých” způsobem, který by měl někoho zranit, vyrovnat účty nebo vám kompenzovat vlastní nejistotu. Pokud je to možné, vyhněte se srovnání. Vaše lásky nejsou druhy jogurtů a vztahy mezi živými bytostmi nelze vyjádřit grafem.

3. Vztah se musí vyvíjet

Všichni to známe z milostných filmů – na třetím rande tělesný kontakt, do dvou měsíců návštěva u rodičů, po třech letech zásnuby, pak děti, stěhování za město… Naštěstí se na podobných stereotypech neshodnou ani protagonisté seriálu Jak jsem potkal vaši matku, takže snad nikoho nenapadne, že by tuto linku měly sledovat netradiční vztahy.
Možná se vaše zamilovanost vyvine v hodinovou konverzaci jednou za čtrnáct dní. Možná si budete psát a jednou za měsíc u sebe přespíte. Nebo se může stát, že se zatoužíte sestěhovat a váš vztah ovlivní i to, jakým způsobem žijete. Zkuste se ale vyhnout tlaku na rychlý vývoj vztahu a užívejte si každou jeho fázi. V polyamorii se skutečně může stát, že nikdy nedostanete víc a tlačením na pilu se akorát připravíte o krásné chvíle, které jste si mohli užít.
Lidé, pro které je polyamorie přitažlivá, jsou často neobyčejně citliví na přehnaný vnější tlak a milují svoji svobodu víc než cokoli jiného. Buďte spíše jejich parťáky v objevování nových obzorů než někým, kdo se je snaží přivést k rozumu.

4. Všichni přece vědí, co chci

Ne, ne a ne – pokud tedy nežijete s telepaty. Vždyť to mnohokrát nevíme ani my sami. Někteří z nás si užívají pohled na to, jak se jejich partner nebo partnerka milují s někým jiným, jiné tato představa naprosto děsí (a oba mohou být polyamoriky). Pro někoho je zásadní užít si každý týden romantickou večeři a jinému to stačí jednou za měsíc, ale touží s vámi podniknout výlet do hor. Máme různé potřeby ohledně množství, kvality i způsobu kontaktu. A každého z nás mohou jiné věci zranit. Je těžké naučit se vyjadřovat své pocity tak, aby to bylo příjemné nám i lidem okolo nás. Pracovat na komunikaci a sdílení vlastních hranic a tužeb je ale pro zdravý polyamorický život zvlášť důležité.

5. Chlapům jde jen o sex a ženy chtějí závazek

Ano, to jsou známé vstupní faktory oblíbené hetero hry z devatenáctého století. Jste žena, takže chcete, aby vás někdo dobýval, představil rodině, nabídnul vám prsten, zabezpečil vás, udělal dítě a pak s vámi, pro pána krále, co nejdéle zůstal! Sex funguje jako bonbónek. Ženy ho rozdávají mužům za odměnu jako učitelky v mateřské škole dětem, které splnily všechno, co měly. Občas si nějaký bonbón vychutnají také samy. Dobře ale vědí, že od toho tady není. Muži jsou naopak podle této teorie po sexu žíznícími šelmami, které musí být ženským klínem udržovány u domácího krbu.
Z tohoto pohledu by polyamorie neměla vůbec žádný smysl. Muži, kteří nevěří v rovnost pohlaví, se většinou polyamoriky nestávají, protože jim společnost nabízí mnoho jiných způsobů, jak prožívat několik vztahů naráz. Mohou se naladit na některou z šovinistických tradic a tvářit se, že pro muže je “přirozené” obšťastňovat více samiček. Ani ženy, které by stály o to, mít toho svého hezky každý večer doma, pravděpodobně neotevřou tu Pandořinu skříňku s nápisem otevřený vztah.
Polyamorie může fungoval pouze pokud zpochybníme alespoň některé genderové stereotypy. Připustíme, že ženám nejde jen o udržování rodinného krbu a muži mají vlastní motivace pro péči o stabilní vztahy (a neutečnou kdykoli nedovřeme dvířka). Do polyamorie vstupujeme jako komplexní osoby se svými sexuálními, emočními a třeba také intelektuálními potřebami. Se svojí silou i zranitelností. A udělat tu pevný předěl mezi “ženským” a “mužským” zde není ani snadné ani žádoucí.

6. Vztah si žádá oběti

Známe to z románů – pro druhého bychom měli padnout na barikádě, vypít jed, čekat na první sex do sedmdesáti nebo zradit krále, vlast a nakonec stejně nikdy nebýt šťastní. Mám pro vás důležitou novinku – na tomhle polyamorický vztah nepostavíte. Prostě vám to nebude fungovat. Nemůžete být jen odevzdaným partnerem, který se vnímá jako oběť svého okolí. Samotný vstup do polyamorie je velkým osobním vydáním a často ho provází smazání mnoha hranic. Pro vyvážení tohoto procesu budete muset znovu prozkoumat, jaké jsou vaše potřeby a jaký pro vás mají vztahy smysl.
Buďte v nich šťastní, něco pro to dělejte a přejte štěstí také ostatním.

7. Musím mít pod kontrolou svoje partnery a jejich sexualitu

Někdy podléháme dojmu, že je nejlepší mít neustále oči na šťopkách. Kontrolovat každé partnerovo zakašlání nebo doručenou SMS. Přinejmenším nás však velmi zajímá partnerova sexualita a například náznak jeho bisexuality může být snadným spouštěčem úzkosti. Tyto pocity mají svoje místo. Pokud se ale pouštíme do polyamorie budeme je muset postupně pojmenovat a dost pravděpodobně také opustit.
Být polyamorikem neznamená víc šukat nebo svádět ostatní, znamená to především víc důvěřovat. Smlouvy a hranice typické pro monogamní vztah nám dávají zdání jistoty, pokouší se zaručit lásku a něčí přítomnost. V polyamorii se však na druhé spoléháte bez jasných záruk. Se svobodou, kterou dáváte, se postupně vzdáváte svojí kontroly. V první fázi samozřejmě můžete cítit strach, nejistotu, smutek a pocit bezmoci. Brzy si ale všimnete, že se nesete na vlnách docela nových dobrodružství, ne vždycky jste u kormidla a z kanoe jste najednou posádkou korábu.
Být součástí širší sítě vztahů může být náročné, ale výhodou je, že už nezáleží všechno jen na vás.

8. Pokud k sobě dokonale nepasujeme, je lepší se už nikdy znovu nevidět

Všichni známe patetické konce některých vztahů – vymaž si jeho číslo, spal plyšáka, co ti dal, a už se nikdy nebav s jeho kamarády. Každý někdy potřebujeme výrazná gesta a polyamorici se svým “sklonem k nekonečnosti” občas víc než kdokoli jiný. Zkusme si však taková bezpečnostní opatření nechat jen pro nejnutnější případy.
Polyamorie, mimo jiné, nabourává rozdíly mezi milostnými a přátelskými vztahy. Pokud zjistíte, že si s někým nesednete na erotické rovině, možná můžete být dál dobrými přáteli. Tato transformace je často těžká, ale pokud máte například oba silné zázemí, není nemožná. Polyamorie zkrátka osvobozuje frázi “zůstaneme přáteli” od tragické příchuti. A navíc se můžete v průběhu života ještě dostat do situace, kdy bude příležitost obnovit i “jiné” aspekty tohoto přátelství.

Pod článkem není zatím žádný komentář.
Co si myslíš ty?

Napiš komentář