Labyrint sexu a ráj srdce

Labyrint sexu a ráj srdce

Vzpomínám na samozvané vztahové rádce, které jsem za svůj život potkala…

Na o pár let staršího kluka, který mně a skupince mých kamarádek na zájezdu pro evangelickou mládež vysvětloval, jak žít milostný život. Nepřípustnost předmanželského sexu zdůvodnil tím, že “rozchod s partnerem bolí”. Z toho co říkal, bylo ale jasné, že sám zatím žádnou milostnou zkušenost nemá. Poslouchala jsem ho, v tu chvíli už s první jizvou na srdci a přála si, aby místo rad, jak se nezranit, věnoval alespoň malou pozornost mojí vlastní zkušenosti, která byla už v tu dobu paradoxně komplexnější než ta jeho.

Tisíckrát bylo řečeno, co nedělat, co se ale stane, když to stejně uděláme? Kam pak?

Nepřípustnost předmanželského sexu zdůvodnil tím, že “rozchod s partnerem bolí”.

Nebo o pár let později na plné posluchárny mladých lidí, jimž šedovlasý muž vypráví o svém idylickém manželství, které začalo zásnubami na třetím rande, když oběma bylo šestnáct let. Seděla jsem v hledišti, bylo mi devatenáct, prožívala jsem vztahovou krizi s tehdy už druhým přítelem a připadala jsem si poražená. Vystavená tváří tvář ideálu, který už nikdy nenaplním.

Takhle může zapůsobit rada kohokoli, kdo o partnerských vztazích mluví obecně, z pevné pozice subjektivního nebo dogmatem ovlivněného názoru, aniž by vás osobně znal. To, co říká, je najednou mimo zkušenost toho, kdo poslouchá, mimo mísu, nabízí falešnou mapu. Jít podle ní je pak nejrychlejší cestou do vztahového pekla.

Pak, když shořely všechny moje pokusy o budování jednoho tradičního vztahu, seděla jsem s přáteli na baru nejmenovaného podniku a tehdy poprvé ucítila naprostou svobodu. Ta svoboda se v tomto případě projevila tak, že jsem postupně odmítla většinu svých nápadníků, abych po půlroční vztahové agonii nakonec skončila s jedním ze dvou svých současných partnerů. Hádali jsme, polévali vodou, nesnášeli a ostentativně na sebe nereagovali. Moje předchozí průšvihy mě ale naučily, že v lásce nejde klouzat po povrchu, přizpůsobovat se společenským očekáváním a čekat, že přesto všechno budu šťastná.

To, co říká nabízí falešnou mapu. Jít podle ní je pak nejrychlejší cestou do vztahového pekla.

Také proto může být queer sexualita a netradiční sexualita tak inspirativní a zajímavá. Lidé, kteří žijí netradiční vztahy, si je museli obhájit navzdory společenskému tlaku. Pokud musíme za lásku bojovat, přetavíme ji v ohni. Může být poznamenána zraněním, ale lépe ji poznáme. V takové lásce nutně je něco, za co se stojí postavit.

I polyamorie se ale, bohužel, může stát diktovanou doktrínou a v některých kruzích dokonce jakýmsi vztahovým ideálem. Začít si s někým polyamory sekundární vztah jen tak kvůli konvencím je ale představa, která mně upřímně děsí. U tohoto typu vztahů je totiž mnohem složitější zorientovat se ve vzájemných očekáváních, odhalit pózu, neúplnost nebo přetvářku. Možnost, že takový typ vztahu můžeme rozvinout jen jako formu pomsty osobě, se kterou chceme skutečně být, snad raději vůbec neberu v potaz. Nakonec jet v módní polyamorii jenom proto, že je módní, může být pro vás i okolí daleko víc zraňující, než jet v tradiční monogamii jen proto, že je tradiční.

Dopisuji tento text uprostřed svátku čarodějnic a tak si nemůžu nevzpomenout na významného okultistu, filozofa, drogového experimentátora, pansexuála a sociálního kritika Aleistera Crowleyho, který ve svém díle objevoval váhu svobodné lidské vůle. V sexu a navazování partnerských vztahů platí snad ještě více než jinde jeho poučka: “Jednej podle své pravé vůle, to ať je ti jediným zákonem. Láska je zákon, láska pod vůlí.”

Nakonec jet v módní polyamorii jenom proto, že je módní, může být pro vás i okolí daleko víc zraňující, než jet v tradiční monogamii jen proto, že je tradiční.

Nastávají ale momenty, kdy jen těžko odlišujeme svojí vlastní lásku od společenské formy. Netušíme, jestli to jen hrajeme, nebo jsme tu sami za sebe. Nevíme, co bude fungovat. Možná i pro takové chvíle jsou tu lidé mluvící a píšící o vztazích. I když je někdy jejich jediným úkolem, aby byli hlasem pokušitele, aby stáli jako sfingy podél cesty, která nás vede až do srdce našeho nejbolestnějšího dobrodružství. Tak Vám pro začátek přeji, abyste v temném labyrintu světa a někdy ještě temnější labyrintu svojí sexuality našli svoji čistou lásku, svoji čistou vůli.

ilustrace: Lenka Chánová
Další články z rubriky Morálně odpovědná coura

Rosa Göldi

Jsem coura, pansexuálka a čarodějnice. Láska je pro mně dítětem svobody a sex způsobem komunikace. Toulám se erotickými labyrinty, jsem paraglidistkou mezi nebem a zemí, stopařkou na cestě mezi volnou láskou a uzavřenými vztahy.

Pod článkem není zatím žádný komentář.
Co si myslíš ty?

Napiš komentář