Naše děvky o nás vědí příliš mnoho

Naše děvky o nás vědí příliš mnoho

Kůži mám posetou červenými puntíky různých velikostí. Na zádech, kam si nedosáhnu, sídlí jejich komunity v rudých koloniích a podporují společné potomky. Červenám se studem, osypala jsem se strachy, nebo jsou to otisky prstů mých milenců?

Nemoci kůže prý odráží náš vztah s vnějším světem, lidmi kolem nás, společností. Svojí zarudlou kůží dávám tedy najevo všem okolo – mám problém, nepřibližujte se, nehlaďte mě, nekrmte. I když to působí neškodně, jsem nakažlivá. A je to kvůli slut-shamingu.

Doslovně bychom slut-shaming přeložili jako “zahanbování děvek”, pravý význam tohoto výrazu je ale “obviňování někoho z toho, že je děvkou”. “Slut” navíc při překladu do češtiny nabývá několika podob na škále emotivního zabarvení – od děvky po méně obviňující couru. Ve slut-shamingu jde však o děvku ve vší její zkaženosti, podlosti, nestoudnosti. Děvka je někdo s kým si můžete dělat v přítmí cokoli a pak jí ještě naplivat do obličeje. Děvka je někdo, kdo nemá právo se k čemukoli příčetně vyjádřit. Tahle děvka přestává být člověkem a stává se kňučícím zvířetem nebo vrnící hračkou. Těmto děvkám se ve středověku vypalovaly cejchy, černé lilie na znamení napořád porušené nevinnosti.

Kouzlo slut-shamingu spočívá v tom, že je akcentována jedna úroveň člověka – jeho sexualita – na úkor všeho ostatního. Takové veřejné podtržení něčí sexuality může paradoxně vést k tomu, že se tento jedinec stává v intimní rovině nedotknutelným. Jak zpívá Sheryl Crow “…nejsem ten typ holky, se kterou chodíš domů…”.

Děvka je někdo s kým si můžete dělat v přítmí cokoli a pak mu ještě naplivat do obličeje. Děvka je někdo, kdo nemá právo se k čemukoli příčetně vyjádřit. Tahle děvka přestává být člověkem a stává se kňučícím zvířetem nebo vrnící hračkou.

I když je slovo děvka rodu ženského, nejde zdaleka jen o ženy, slut-shamingem jsou ohroženi také pornoherci nebo queer muži a samozřejmě všechny trans* osoby. Lidé, kteří natolik překročí naše představy o rozparcelovaném mužství a ženství, že na ně prostě zůstaneme civět. Jejich sexualita je tak výrazná, že pro nás přestávají  být lidmi a stanou se podivnými exponáty. V některých chvílích se může stát, že nás slut-shaming ovládne jako reflex, neubráníme se mu a silou vůle se pak snažíme zpátky přimět k vnímání druhého jako člověka a partnera v dialogu. Je také možné používat slut-shaming zcela vědomě jako účinnou zbraň například proti svým ideologickým nepřátelům. Zařazena mezi sexuální pomůcky bez práva na hlas tak může být široká škála lidí od gay senátora, přes trans aktivistu po každou sexuálně aktivní ženu. Se slut-shamingem se mohou setkat také oběti sexuálního násilí, které si o to takzvaně “samy řekly”.

Kde se vůbec slut-shaming bere? Možná máme strach ze sexuálně otevřenějších jedinců, než jsme my sami, snad je to nevhodným způsobem maskovaný zájem nebo neschopnost tolerovat odlišnost druhého. Možná se někteří lidé bojí, že ten, koho pravidelně ojebávali, vstane ze stínu a ukáže se, že je také lidskou bytostí. Vždyť jedním ze způsobů, jak člověku zabránit, aby byl jeho hlas na veřejnosti slyšet, je udržovat ho ve strachu a obavách o vlastní hodnověrnost. Možná toho o nás naše děvky vědí příliš mnoho a tak jim musíme přikázat mlčení. Možná se prostě bojíme prolnutí lásky tělesné s láskou duševní, protože víme, jak silný to je koktejl a tak si občas potřebujeme realitu zploštit do dvou rozměrů. Vždyť si představte tu sílu, kterou má přitažlivá a zároveň sebevědomá žena! Slut-shaming je krutou ale účinnou obranou proti kouzlům těchto smyslných bohyň, které se odvážily sestoupit na zem.

Zařazena mezi sexuální pomůcky bez práva na hlas tak může být široká škála lidí od gay senátora, přes trans aktivistu po každou sexuálně aktivní ženu. Se slut-shamingem se mohou setkat také oběti sexuálního násilí, které si o to takzvaně “sami řekly”.

Očekávaným účinkem slut-shamingu by měl být stud, strach, popření sebe sama, možná tichý pláč v koutku, ve kterém si přejeme svoji děvku zas najít a hrát si s ní (na spasitele), až uznáme za vhodné. Řešením je vzdor, sebevědomí, znovuobjevení svého těla a sexuality jako daru. Oběti slut-shamingu se dokonce mohou naučit využívat svoji sexualitu jako zbraň proti svým útočníkům. Mohou si nasadit masku slušnosti, vytříbeného stylu, obléci se do gala a nechat svoji courovitost zářit. Lze se také skrýt do záhybů šedých a černých látek, zakrýt svoji sílu a nechat ji jen chvílemi nesměle vykukovat zpoza neutrální uniformy.

Mám na celé kůži zbytky červené vyrážky a stejně někde na povrchu touhu po doteku. O děvkách se někdy tvrdí, že mají příliš velké srdce. Mají příliš velkou toleranci k cizím tělům, mluví příliš nahlas mnoha jazyky lásky, jejich těla jsou moc velká, příliš objímající. Možná je jejich láska jako nakažlivá nemoc, která nás navěky zbaví nevinnosti. Dokážou nás zlomit a nechat ležet ve škarpě na kraji společnosti, v té škarpě, ze které samy vzešly. A nejspíš nezbývá než zahalit znovu svoje tělo, i když víme, že už nikdy nebude stejné. Znovu vejít do světa a snažit se skrýt vlastní červenání. Třeba si nikdo nevšimne toho, že v nás hoří plamen, třeba nás za něj nikdo nepostaví na hranici nebo před tribunál. Naše slova nám stále budou patřit a poznamenaní všemi těmi doteky už nebudeme chtít proklínat děvky. Protože už víme, jaké to je, být v jejich kůži.

ilustrace: Lenka Chánová
Další články z rubriky Morálně odpovědná coura

Rosa Göldi

Jsem coura, pansexuálka a čarodějnice. Láska je pro mně dítětem svobody a sex způsobem komunikace. Toulám se erotickými labyrinty, jsem paraglidistkou mezi nebem a zemí, stopařkou na cestě mezi volnou láskou a uzavřenými vztahy.

Pod článkem není zatím žádný komentář.
Co si myslíš ty?

Napiš komentář